Děti a knížky

Proč by děti měly číst a jak je k tomu vést?

Naučit děti, aby měly rády knížky a rády četly, je důležité. Ale možná taky jedna z nejtěžších věcí vůbec. Přestože dnešní doba přeje chytrým telefonům, iPodům či počítačům, s knížkami u dětí to zase tak hrozné není. Alespoň to tvrdí čeští učitelé. A proč by knihy neměly zmizet ze života dětí?


Důvody, proč číst

Těch důvodů je samozřejmě hodně. A většina z nich je velmi důležitá hlavně pro emocionální rozvoj dětí. Podle odborníků existují velké rozdíly mezi dětmi, kterým rodiče četli, a těmi, kterým nečetli. Čtení v raném věku usnadňuje mluvení, stimulují se oblasti mozku, které se podílejí na kontrole chápavosti a fantazie, výrazně jsou aktivovány i ty oblasti v mozku, kde vznikají mentální obrazy (ty, které dítěti umožní vnímat příběh jako živý). Čtení je taky hodně důležité v době, kdy děti přestávají listovat v obrázkových knihách a přecházejí ke knihám s textem a lépe si představí, co se v něm vypráví. Mnohé studie taky prokázaly, že děti, které čtou, jsou empatičtější než ty, které hrají jen počítačové hry. A kromě toho knihy otevírají jakési pomyslné okno do světa! Je tedy jasné, proč bychom dětem měli číst.


Jděte příkladem

Možná vám to připadá jako zbytečnost, ale pravda je, že děti, jejichž rodiče sami hodně čtou, mají ke knihám vřelejší vztah. Pravda, nelze to zobecnit, ale obvykle to tak je. „Odmalička jsem hodně četla a i dnes přečtu měsíčně třeba pět knížek. Čtu pořád a všude, kde se dá. Mám tři syny, nejstarší je velký čtenář, prostředí například nečte skoro vůbec. Přitom jsem všem třem odmalička předčítala pohádky, vyprávěla příběhy a knížky byly součástí jejich dětství,“ vypráví pětačtyřicetiletá Jana. Aby se totiž z vašeho dítěte stal čtenář, měli byste mu jít skutečně příkladem. Čtěte knížky dětem každý den – když to budete dělat, stane se to rutinou, kterou dítě bude vnímat jako normální věc. Čím víc mu budete číst a čím častěji vás uvidí, že taky čtete, tím vyšší je pravděpodobnost, že si knihy zamiluje i ono.


Knihy nabízejí příběhy a zvyšují představivost

S knihou můžete zažít spousty zábavy. Dětem se taky zlepší slovní zásoba, naučí se logicky myslet a rozvine se představivost – mnohem víc, než kdyby se dívaly na televizi. Pravda, tu jen těžko z jejich života odstraníte (podobně jako počítač), ale určitě to stojí za to. Můžete si s dětmi domluvit, že je necháte, aby vám příběh samy vyprávěly po svém, nebo příběhu vymyslí úplně jiný konec. Navíc spolu trávíte více času, a smysluplnějšího.


Kdy, jak a co dětem číst

Je to snadné – co nejdříve. Kniha rozvíjí děti v jakémkoli věku, ať už je to leporelo nebo román s dvěma sty stránkami. Na četbu pro ty úplně nejmenší jsou vhodné říkanky, básničky a rýmovačky, které jsou melodické a rytmické a které kladou důraz na opakování. Podle psychologů právě monotónnost pomáhá dětem rozvíjet smysl pro jazyk, a co víc – skvěle uspává. Proto by maminky měly dětem před spaním číst. Kromě toho maminčin hlas navozuje příjemné pocity. Když čtete, ukazujte prstem na obrázky, pojmenovávejte to, co vidíte, když dítě začne mluvit, snažte se, aby vám samo ukázalo, co vidí na obrázku. Později nastupují knihy obrázkové, které pomáhají rozšiřovat slovní zásobu a taky fantazii. Starší děti mají rády příběhy, které si budete i sami vymýšlet a které vyprávějí o nich. A jaké knihy později vybírat? Jak říká psycholog Václav Mertin, není tak důležité, jakou knihu, ale spíše subjektivní pocit čtenáře. Pokud se podle něj nespojí zájem, vyladění a psychická připravenost dítěte, ani sebelepší titul nezmůže nic. Předškoláci ocení klasické pohádky, starší ocení pohádky na pokračování. Vybírat byste měli také podle zájmu. Má-li váš syn rád auta, kupte něco o autech.


Papírové knihy, nebo elektronické?

Malým dětem samozřejmě nejprve učarují ty papírové, plné barevných obrázků. Dokud neumějí číst, je to zcela pochopitelné. I později je vhodné číst knihy klasické, v nichž můžete listovat stránkami a vracet se k tomu, co vás zaujalo, nebo abyste dětem připomněli hlavní postavy děje. Starší děti už možná sáhnou raději po elektronické knize, a vlastně se ani nemůžeme divit. Ani odborníci čtečky knih nezatracují – pořád je to kniha, jen ne vázaná v papíře. Výhodou je, že do čtečky se vejde spousta knih, můžete mít rozečteno více knih naráz a během několika vteřin titul přepnout. A navíc, většina elektronických čteček si pamatuje, kde jste skončili, takže nepotřebujete záložku. Na druhou stranu elektronické knihy nikdy nenahradí krásnou vázanou knížku. Ty jsou ostatně právě pro malé děti nejvhodnější.


Text: Ivana Ašenbrenerová, www.celeceskoctedetem.cz, www.listovani.cz., foto: Shutterstock a archiv redakce

Tipy na výběr vhodné knížky podle věku

0–4 roky
Michal Černík: Paci, paci, pacičky, František Hrubín: Špalíček veršů a pohádek, Eduard Petiška: Martínkova čítanka, Karel Čapek: Dášeňka, Eduard Petiška / Zdeněk Miler: Krtek a autíčko, Krtek a kalhotky, Hana Doskočilová: Jak krtek uzdravil myšku, Zdeněk Miler: O veselé mašince.

4–6 let
Václav Čtvrtek: O makové panence a motýlu Emanuelovi, Daniela Fischerová: Duhové pohádky, Jiří Kolář: Z deníku kocoura Modroočka, H. Ch. Anderson: Ošklivé káčátko, Astrid Lindgrenová: Pipi Dlouhá punčocha, Zdeněk Svěrák: Tatínku, ta se ti povedla.

6–8 let
Zdeněk Svěrák: Jaké je to asi v Čudu, Arnošt Goldflam: Tatínek není k zahození, Astrid Lindgrenová: Děti z Bullerbynu, Alexander A. Milne: Medvídek Pú, Pohádky bratří Grimmů.

8–10 let
Jan Werich: Fimfárum, Martina Drijverová: České pověsti pro malé děti, České dějiny očima psa, René Goscinny: Nové Mikulášovy patálie, Pavel Šrut: Lichožrouti se vracejí, Johanna Spyriová: Heidi, děvčátko z hor.

10–12 let
Ivona Březinová: Začarovaná třída, Iva Procházková: Středa nám chutná, Rudyard Kipling: Kniha džunglí, Astrid Lindgrenová: Ronja, dcera loupežníka, Antoine de Saint Exupéry: Malý princ, Jo Nesbo: Proktor a prdicí prášek, Jack London: Bílý tesák.

Zeptali jsme se za vás
Proč bychom měli dětem číst a co bychom jim měli číst? Váš projekt Listování se zaměřuje mimo jiné na děti, jezdíte se svým čtením i po školách v celé republice. Myslíte, že to je s mladými a čtením tak hrozné?

Jestli chceme, aby naše děti četly, musíme číst i my a ideální je číst přímo jim. Samozřejmě je super, když si dítě umí číst samo, ale ty společné chvíle při čtení jim ukážou, co na tom může být tak fajn, co má čtení specifického, a nejlíp je to nasměruje k tomu, aby je samo čtení bavilo. A co jim číst? To, co by bavilo nás. Má to být společná chvíle. Znám mraky knih, které někdy mohou rodiče bavit i víc, a přitom jsou stále dětské – jsou rodinné. A pokud jde o Listování, dětské LiStOVáNí mě moc baví a doslova mě rozsekávají reakce puberťáků, kteří přicházejí s despektem a odcházejí s důvěrou k nám, tedy i ke knize a čtenářství. Listování tedy výborně podporuje čtenářství jako takové. Svou živou akční formou dokazuje hlavně mladé generaci, že dnes, kdy je možné skoro všechno, pořád ještě kniha není pasé.

Lukáš Hejlík, herec, moderátor a lídra projektu scénického čtení LiStOVáNí, který představuje aktuální literaturu uvolněnou formou, www.listovani.cz

Celé Česko čte dětem

V roce 2006 založila Eva Katrušáková neziskovou organizaci Celé Česko čte dětem, která už funguje dvanáctým rokem a realizuje stejnojmennou celostátní kampaň v ČR. Tahle osvětová kampaň se zaměřuje na podporu emočního zdraví dětí a budování pevných vazeb v rodině prostřednictvím společného čtení. Na rozdíl od jiných podobných kampaní se tahle zaměřuje jen na děti. Originální a přínosná je v tom, že oslovuje rodiče a další dospělé z nejbližšího okolí.






Další informace najdete v březnovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět