Boj s vlastním tělem

Štíhlost je pro ně modlou. Upínají se k ní, nechtějí přibrat ani deko. Dívky, které propadly anorexii, mají narušené vnímání vlastního těla. Vyhublost popírají, nezřídka užívají léky, které jim v jejich úsilí nepřibrat pomáhají. Pokud si nepřipustí, že mají problém, mohou přijít i o život.

Poruchy příjmu potravy postihují v poslední době čím dál mladší pacienty. Z devadesáti procent jde o dívky, anorexií nebo bulimií ale mohou trpět i chlapci. Nemoc je zpravidla nakonec dovede na psychiatrické oddělení některé z nemocnic. Pak je čeká dlouhý „uzdravovací“ maraton. Někdy pomůže i psycholog, problémem ale je, že těch, kteří na poruchy příjmu zaměřují, je u nás stále málo. „Obecně je nedostatek psychoterapie hrazené pojišťovnou pro všechny duševní poruchy a psychologů, kteří by kvalifikovaně dokázali pomoci dívkám s poruchou příjmu potravy, je u nás trvalý nedostatek,“ upozorňuje psychoterapeut Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl, který se této tematice věnuje více než dvacet let.


Reforma snad pomůže

Stávající nedostatečnou péči by mohla pomoci řešit reforma psychiatrické péče, která se právě připravuje. O zvýšení dostupnosti léčby usiluje také prof. MUDr. Hana Papežová, která vede Centrum pro poruchy příjmu potravy při Psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Velmi často se setkáváme se zoufalými rodiči, kteří se snaží své dospívající děti, trpící poruchou příjmu potravy, někam umístit. Reforma by mohla pomoci založení multidisciplinárních center. Jejich součástí by měli být nejen psychiatři, ale i psychologové, sociální pracovníci a nutriční terapeuti, kteří by pracovali týmově,“ říká prof. Hana Papežová.


První pomoc hledejte u pediatra

Prozatím začíná cesta k uzdravení mladých dívek a chlapců u jejich pediatra. Právě ten může sehrát velmi kladnou roli a pomůže rodině problém správně uchopit. „Společnost mívá velmi zjednodušený pohled na pacientky s poruchou příjmu potravy. Ovšem jak dívky s anorexií, tak s bulimií jsou nemocné bytosti a jejich léčba je velmi náročná pro všechny zúčastněné, zejména pro rodinu. Pozadí problémů je stejné, ať jde o dívenky ve věku puberty nebo ženy zralého věku. Jediný rozdíl je v tom, že změny, které nemoc napáchá ve vyvíjejícím se organismu děvčete, mohou být nenapravitelné – vnitřní ženské orgány se totiž vyvíjejí v dospívání, v dospělosti se už nevyvinou. Proto je u dívek v adolescenci nutné zahájit léčbu co nejdřív, čas hraje zásadní roli,“ vysvětluje doc. MUDr. Libuše Stárková z Kliniky psychiatrie LF UP a FN Olomouc.


Hrozba psychická i somatická

Jisté je, že onemocnění může být dlouho skrývané, okolí a blízcí si dlouho nemusí všimnout nebezpečí, ale nemocní jsou ohroženi nejen psychicky, ale i somaticky. Až 5 % pacientů s anorexií na následky nemoci umírá, pacientkám hrozí kardiovaskulární selhání. U obou typů onemocnění je výrazně častější nebezpečí sebevražedného chování. Léčba je obtížná a vyžaduje kombinaci lékařskou, psychologickou a sociální podporu okolí. Zásadní roli hraje rodina. Z psychoterapeutických přístupů se nejčastěji používá kognitivně-behaviorální terapie, která ukazuje pacientům souvislosti mezi chováním, myšlenkami a emocemi. Jako nové formy prevence a léčby se lékařům a terapeutům osvědčují také nové technologie, díky nimž mohou pacienti dostávat podpůrné SMS, funguje internetové poradenství, psychoterapie formou chatu i kluby pro rodiče. Psychoedukace na internetu, například stránky www.healthyandfree.cz, www.idealni.cz, přinášejí doporučené jídelníčky, škály k posouzení závažnosti onemocnění a poruchy vnímání vlastního těla.


Pozitivní myšlení pomáhá

Smyslem léčby poruch příjmu potravy je změnit nežádoucí chování a navodit normální jídelní režim. Důležitá je také změna myšlení směrem k pozitivnímu vnímání vlastního těla, k vyššímu sebevědomí a utlumení perfekcionistických požadavků na sebe i okolí. Psychiatři také prostřednictvím interpersonální psychoterapie řeší vztahové problémy, a to zejména tehdy, kdy se onemocnění vrací, což je v polovině případů. Psychodynamická psychoterapie je indikována ve chvíli, kdy krátkodobé intervence selhávají nebo když jsou poruchy příjmu potravy spojeny s traumaty, se sexuálním zneužitím nebo s posttraumatickou stresovou poruchou. Významnou roli v léčbě má i rodinná terapie, například formou „vícerodinných programů“, kdy společnou terapii podstupuje skupina čtyř až šesti rodin pacientek. Lékaři zdůrazňují, že poruchy příjmu potravy nejsou výsledkem volby, ale představují vážná biologicky ovlivněná onemocnění. V nejnovějších výzkumech vědci například zjišťují, že řada odpovědí se nalézá v lidském střevě a že trávicí soustava ovlivňuje centrální nervovou soustavu. Spouštěčem změn mikrobiomu, tedy mikroprostředí ve střevě, může být stresové prostředí nebo působení dietních opatření.


Text: Andrea Skalická, foto: Shutterstock a archiv redakce

Zeptali jsme se za vás
Dívky zpravidla touží po pěkné postavě. Co rozhoduje o tom, že se u některých z nich rozvine porucha příjmu potravy?

Poruchy příjmu potravy mají řadu různých příčin i projevů, společná je nespokojenost se sebou, větší míra závislosti na mínění druhých o nás a snaha v něčem uspět. Když se všechny tyto tři faktory sejdou, a to ve velké intenzitě, stane se z normálních pochybností posedlost a ze svébytné osobnosti nešťastný člověk sledující svou postavu a počítající kalorie. Sebepojetí a zdravý vztah k vlastnímu tělu ovlivňují od mala svým vzorem rodiče, ale také reklamy v médiích a v dospívání komunikace na sociálních sítích.

Odpovídá Mgr. Jan Kulhánek, Psychoterapie Anděl (www.psychoterapie-andel.com)

Narušené vnímání těla

Mnoho lidí s poruchou příjmu potravy může vypadat zdravě i přes extrémně vážné onemocnění. Poruchy příjmu potravy postihují v současnosti lidi všech věků, pohlaví, etnicit, ras, tělesných tvarů a váhových kategorií, sexuálních orientací a socioekonomických úrovní.
Porucha může udeřit v jakémkoliv věku u kohokoliv, ale zranitelnější jsou ženy (až desetkrát častěji než muži), mladí lidé okolo puberty, ale i perfekcionističtí čtyřicátníci.
Příčiny vzniku některé z poruchy příjmu potravy (PPP) nejsou stále objasněné, ale naprostá většina teorií je založena na biopsychosociálním pojetí. Základem patologického chování mohou být problematické rané vztahy s nejbližšími osobami, především s matkou.
V současnosti přibývají další moderní spouštěče: negativní inspirace sociálními sítěmi, identifikace s „dokonalým“ idolem a nepřiměřenými nároky na vlastní osobu.
Jasnými příznaky onemocnění je narušené vnímání vlastního těla. Nespokojenost, odmítání vlastního těla a zkreslený obraz proporcí nebo například neschopnost identifikovat vnitřní pocity, jako je například hlad.

Patologické jídelní chování není jen anorexie a bulimie

Anorexia nervosa: Pacientka si snižuje hmotnost sama, dietami, vyprovokovaným zvracením, užíváním diuretik, anorektik, laxativ či přehnaným cvičením. Má strach z obezity přetrvávající i při výrazné podváze, zkresleně vnímá vlastní tělo a má vtíravé, ovládavé myšlenky na udržení podváhy, někdy jídelní rituály. Trpí rozsáhlou endokrinní poruchou, u žen chybí menses, muži ztrácejí sexuální zájem. Často se z ní vyvíjí bulimia nervosa.

Orthorexie: Psychická porucha, při které se člověk ve větší míře, než která je považována za „normální“, upíná na zdravou stravu.

Bigorexie: Psychická porucha, která se vyznačuje posedlostí cvičit a v nadměrném množství používat steroidy.

Bulimia nervosa: Neustálé myšlenky na jídlo a neodolatelná touha po jídle se záchvaty přejídání. Snaha zbavit se kalorií ze zkonzumovaného jídla jedním (nebo více) způsoby – vyprovokovaným zvracením, zneužíváním laxativ, hladovkami, anorektiky, diuretiky, u diabetických pacientů manipulací inzulinovou léčbou. Pro chorobný strach z tloušťky si pacientka stanovuje cílovou hmotnost nižší, než je pro ni optimální váha. Podléhá záchvatům přejídání „binge eating“, kdy konzumuje výrazně nadměrné množství potravy (většinou takové, kterou si z dietních důvodů běžně odpírá – např. sladkosti) v krátkém čase.

Psychogenní přejídání: Přejídání může být reakcí na stresové situace, jako jsou sexuální trauma, ztráta blízké osoby nebo uplatnění. Vede k nárůstu hmotnosti následkem psychických faktorů a poruch stravovacího chování. Následná obezita vede ke snížení sebehodnocení, poruchám nálady, úzkostným stavům, nejistotě v osobních vztazích, sociální izolaci. Lze ji navodit i dlouhodobou psychofarmakoterapií. Zaujetí různými dietními opatřeními vede často do začarovaného kruhu výrazného kolísání hmotnosti, afektivní labilitě i depresivním poruchám.



Další informace najdete v květnovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět