Umíte chodit správně?

Otázky pro odbornici na chůzi PaedDr. Olgu Chválovou

Již mnohokrát jsme psali o tom, že chůze je jednou z nejzdravějších a nejpřirozenějších pohybových aktivit. Na tom se samozřejmě nic nemění. Většina z nás ale podle některých odborníků chodí špatně! V čem děláme nejčastěji chyby a jak začít chodit správně, aby chůze byla opravdu tím nejzdravějším pohybem? Na to jsme se ptali PaedDr. Olgy Chválové, CSc., autorky cvičení O-A metodou.


Jakých chyb se nejčastěji dopouštíme?

Chůze je pohyb celého těla a mění se v závislosti na jeho držení. Jiných chyb se dopouštějí lidé s kulatými zády a jiných zase ti, kteří jsou prohnuti v bedrech více, než je zdrávo. Omezím se proto na ty, které si může uvědomit každý a hned se také může pokusit o jejich odstranění. Při chůzi se nedívejte do země, ale přímo před sebe a pohybujte volně pažemi. Napřímení hlavy se projeví celkovým zlepšením držení těla a zapojení paží při chůzi rozhýbe páteř. Odstranění těchto vad u lidí, kteří již mají kulatá záda a chodí zákonitě s hlavou vystrčenou dopředu, není však tak jednoduché a vyžaduje cvičení, které pomůže zmírnit tuto posturální vadu, případně ji zcela odstranit. To dnes bohužel není už jen otázka starších lidí, ale i mladých, tedy počítačové generace, jejichž držení těla někdy až příliš připomíná to stařecké.


Získáváme špatný stereotyp chůze již v průběhu dětství, nebo až časem?

Chůzový stereotyp je na počátku života rozvinut většinou dobře. Nemůžeme sice cupitat po celý život jako batolata, rozhodně bychom ale neměli chodit mílovými kroky jako Dlouhý v pohádce Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Většina lidí používá kyčelní typ chůze, jenže pro vzpřímené bytosti je správný typ kotníkový. Již z názvů obou typů chůze je zřejmé, že rozdíl mezi nimi spočívá v tom, z jakého kloubu vychází při chůzi pohyb dolních končetin. Svaly v kyčelním kloubu jsou podstatně větší a výkonnější než ty na chodidlech a v okolí hlezenních kloubů, takže v průběhu života ty malé obrazně řečeno převálcují.


V čem je zásadní problém?

V odrazu. Tedy v tom, jakým způsobem je svalově zajištěno posouvání celého těla vpřed. Samo vykyvování výkročné končetiny k tomu nestačí. Při správné chůzi se její kinetická energie musí v tom správném okamžiku spojit s aktivním odtlačením stojnou končetinou vpřed. Je to současně okamžik, kdy tato končetina vytlačuje po došlapu tělo nejvíce vzhůru a odlehčuje ho, takže chůze, probíhá-li správně, v něm vyvolává vertikální pružení a formuje optimálně i držení těla. Díky tomu má i významný antiaging efekt – svými mechanickými účinky podporuje látkovou výměnu na buněčné úrovni nejvíce, jak je vůbec možné. Při kyčelní chůzi nejsou tyto účinky tak výrazné a s věkem navíc ustupují. Vydáváme na ni zbytečně energii celého těla, takže organismus se předčasně vyčerpává, a především nadměrně zatěžujeme klouby, neboť životnost chrupavek je přímo úměrná pružnosti, již jsme schopni vyvíjet aktivně ve vertikálním směru. Nácvikem správné, tedy kotníkové chůze zabíjíme dvě mouchy jednou ranou – nedostatky v samotné chůzi i držení těla. Zkušenosti z praxe to jen potvrzují. Přesněji řečeno právě praxe nás přivedla k rozpoznání typově odlišných způsobů chůze a uvědomění si jejího zdravotního významu i její nezastupitelnosti v lidském rozvoji. To, že chůze člověka stvořila, je známo. Méně už to, že ho jako druh může posunout ve vývoji dál.


Jak by tedy měla správná chůze vypadat?

K tomu, co jsem již zmínila, tedy hledět přímo před sebe a nechat volně pohybovat paže, je třeba doplnit, že by měla probíhat uvolněně a bez většího úsilí. Základem je pevný postoj, pevný došlap a dynamický pohyb výkročné končetiny připomínající šlapání na kole. V návodech na chůzi se objevuje nejčastěji doporučení došlapovat přes patu. Pata je sice pevná, ale setrvačnost chůze ve skutečnosti brzdí. Došlap přes patu je jedním z charakteristických znaků kyčelní chůze. Nejnápadnějším rysem kotníkové chůze je naopak práce chodidla stojné končetiny za tělem – uvolnění paty, které se před vykročením projeví překlopením chodidla a odpichem z palce působícího na výkročnou končetinu jako katapult. Představu nesprávné a správné chůze přiblíží možná nejlépe to, když kyčelní typ chůze nazveme vlečným a výkročnou nohu přirovnáme k oji vozíku, jímž je při chůzi celé tělo, které tak táhne za sebou. Kotníkový typ chůze pak tlačným, kdy pohon zajišťuje stojná končetina svojí aktivní odrazovou prací v postavení za tělem. Přes kyčelní kloub protlačí pánev s trupem vpřed, ještě než došlápneme, takže tělo je při došlapu pevně podepřeno a všechny klouby včetně kloubů páteře se nacházejí v neutrálním postavení.



Chůze je pohyb celého těla a mění se v závislosti na jeho držení. Jinýh chyb se dopouštějí lidé s kulatými zády a jiných zase ti, kteří jsou prohnutí v bedrech více, než je zdrávo.

Lze typ chůze napravit, i když už máme zažité špatné návyky?

Náprava chůze je proces, který by měl mít hlavu a patu a vyžaduje určitý čas. Neplatí však přímá úměra mezi dobou, po kterou se tyto nedostatky kupily a vzájemně provazovaly, a dobou, jíž je zapotřebí ke zlepšení chůze. Snaha o její zdokonalení má proto svůj význam i u těch dříve narozených. Úlevu od potíží přinese každé sebemenší zlepšení chůze, protože nový druh hybných podnětů zmírní intenzitu lokálního přetížení a organismus se nakopne jako celek. Když se snažím získat lidi pro cvičení, říkám jim, že nikdy není pozdě s nápravou chůze začít a začít pozdě je stále lepší než nikdy! Pro ty, kteří nemohou docházet na nápravné cvičení, bych měla jednu radu: To, co může udělat každý v každém věku a může si být jist, že z přílišné snahy nepřidá do své chůze nějaké další chyby, je uvolňovat při chůzi patu. Vnese tím do své chůze přirozenou dynamiku. Mozek si tento podnět vyhodnotí po svém a v rámci možností mu začne přizpůsobovat stereotyp chůze jako celek.


S nápravou chůze se snažíte pomoci prostřednictvím oscilačně-antigravitační metody, jejíž jste autorkou. Jaký je její princip?

Především je třeba uvést, že oscilačně-antigravitační metoda je způsob pohybování, nikoli jednou provždy daný, uzavřený soubor cviků. Cvičí se ve všech polohách, základem a nejdůležitější součástí je ale pohyb ve stoji. Je proto logické, že k zaměření na držení těla přibyl časem právě nácvik správné chůze. Svým výsledkům vděčí toto cvičení především uvolněnosti pohybu prováděnému s přirozenou dynamikou. Takový pohyb má oscilační charakter, při chůzi je zcela typický pro pohyb paží. Obecně spočívají oscilace v rozpohybování určité části těla v protilehlých směrech. Jelikož v každém z nich klade kloub jinak velký odpor, jsou oscilace prostředkem protažení, posílení a rozvoje kloubní pohyblivosti zároveň. Lokálně jimi působíme na svalové dysbalance a ztuhlé klouby, uvolněnost oscilačně provedeného pohybu má však i významný celkový účinek. Snižuje napětí svalstva v celém těle a ve spojení s přenášením váhy – neboli antigravitační složkou – cvičení rozvíjí pružnost kostry vertikálním směrem. Důsledné spojení oscilačního a antigravitačního momentu, což vyjadřuje pomlčka v názvu metody, mění navyklý způsob pohybování tak zásadně, že to opravňuje k rozlišení na gravitační a antigravitační typ motoriky. Jelikož oba tyto momenty se uplatní nejvíce při cvičení ve stoji, centrální nervový systém reaguje na takto vytvářené podněty celkovou přestavbou posturálního stereotypu neboli neurálního vzorce pohybu ve vzpřímeném postoji, jak se u každého člověka vytváří po narození nejen tím, když se staví na nohy, ale v rámci životního stylu veškerým pohybem. Účelem cvičení O-A metodou není jen tak si zacvičit, ale nalézt skutečné řešení problémů jednotlivých lidí. Lekce jsou odstupňovány podle náročnosti – úplným začátečníkům a těm, kteří mají vážnější zdravotní potíže, nabízíme lekce Bolesti zad, nejvíce pokročilým lekce Posturální trénink. Lekce Pohyb vsedě a správná chůze je něčím mezi tím. Již z názvu lekcí je zřejmé, že cvičení směřuje k tomu, abychom zvládli perfektně pohyb ve stoji, pohyb na židli a jejich prostřednictvím si zdokonalili držení těla.


Text: Anna Němcová ve spolupráci s O.CH., více na www.kocouricviky.cz.




Další informace najdete v srpnovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět