Jak se žije mezi divadlem a farmou

Herečka Dominika Býmová na sebe upozornila širokou veřejnost rolí servírky Romany v seriálu Most!, ale její herecký rejstřík je mnohem bohatší a barevnější. K tomu je navíc farmářka, milovnice a ochránkyně přírody a velmi talentovaná módní návrhářka.


Kdy se u vás projevila touha po herectví?

Nejsem z herecké ani jinak umělecky založené rodiny, ale i tak se u mě projevila obrovská touha po divadle už jako u maličkého děvčátka. Touha to byla tak velká, že jsem si za jejím splněním šla celý dosavadní život. Jsem šťastná, že má práce pro mě není jen prací, ale životním posláním a radostí. Herectví mě neuvěřitelně naplňuje.


Máte štěstí na zajímavé role?

Musím zaťukat, že ano. Moc vděčná jsem za Markétku v představení Ve stínu Mefista, kterou hraji v divadle Františka Troníčka. Je to hodně těžká, ale překrásná role ve verších. Hraji v činoherně-muzikálové revue Jak se dělá muzikál, v muzikálech Sestra v akci a Legenda jménem Holmes v Hudebním divadle v Karlíně. Všechno jsou to krásné role a Karlínské divadlo mám opravdu velmi ráda. I v seriálech mám snad štěstí na role, ale hlavně mám štěstí na lidi, se kterými pracuji. Na tom mi velmi záleží.


Co je pro vás na divadle důležité?

Držet se původní myšlenky dané hry. Klasickou věc není důvod modernizovat. Miluji hry Williama Shakespeara. Všechny. Jen najít jejich dobové zpracování je oříšek.


Je v dnešní době pro herečku těžší prosadit se na divadle, nebo v seriálu či filmu?

Bohužel dnes kolikrát stačí, když se zmíní modelka či výherkyně SuperStar o tom, že ji teď láká herectví. A ze seriálové role je role divadelní, protože jména prodávají lístky. Moje herecká cesta nebyla vždy jednoduchá, ale byla to cesta a já jsem za ni vděčná. Nebyla bych bez toho procesu takovým člověkem, jakým jsem dnes. Musela jsem se naučit trpělivosti, pokoře a velké práci sama na sobě. O to víc si vážím úspěchů, které mě v poslední době potkávají. Ale věřím, že jsem stále na startovní čáře a to nejdůležitější mě teprve čeká.


Jste propagátorkou vegetariánství. Z jakého důvodu jste vegetariánka?

Zhruba v patnácti letech jsem přestala jíst maso z etických důvodů. Možná to byla také trošku revolta v pubertě a dnes jsem částečná veganka. Navíc mám intoleranci na lepek, takže musím dodržovat i bezlepkovou dietu. Naštěstí dnes už je nabídka široká a není problém se dobře najíst. Jen v cateringu při natáčení nebývají úplně připraveni. V tom se máme od zahraničních produkcí ještě co učit. Většinou si připravuji jídlo na celý den s sebou. Já totiž strašně ráda jím. Navíc s plným žaludkem jsem spokojenější a odvádím mnohem lepší práci než hladová.


Jak a kdy jste k intoleranci lepku přišla?

Vznikla na základě těžšího stresového období před sedmi lety. Jsem hodně citlivá duše, ale už se snažím si plno věcí tolik nepřipouštět a nenechat se stresem ovlivňovat. Poslední rok se mi zažívání naštěstí zklidňuje a začínám se ve svém těle cítit dobře. Je to opravdu hodně spojené s myslí a psychikou. Ale nad stravou, kvalitou a původem potravin hodně přemýšlím.


Co znamená, že jste částečná veganka?

Občas si dám vajíčka od našich slepiček, protože se u nás mají opravdu hezky a nic jim nechybí. Možná je občas prožene náš Sunny, ale to mají alespoň trošku pohybu, což jim neuškodí. A také si někdy dám ovčí nebo kozí sýr.


Etika je pro vás důležité téma. Byla i jedním z impulsů, proč jste začala navrhovat vlastní oblečení?

Asi ano, najednou jsem neměla radost z toho odnášet si z obchodu tašku plnou oblečení za pár korun a nosit je pro jejich nízkou kvalitu jen krátce. Nedávalo mi smysl, jak může bavlněné tričko za 200 korun pokrýt všechny výrobní náklady a zaplatit ty, kteří na něm pracovali od samotného pěstování bavlny až po šicí dílny. Navíc konvenčně pěstovaná bavlna do sebe natahuje neskutečné množství chemických látek, kterými je stříkaná. O tom, že pak se bělí, barví a tak dále, ani nemluvím. Chtěla jsem si tedy pořídit lokální oblečení z přírodních materiálů pěstovaných ekologicky. Jenže jsem nic nenašla, a tak jsem začala pracovat na vlastní značce White Sage, což v překladu znamená bílá šalvěj. Název odkazuje na moji úctu k přírodě, a hlavně je to bylina severoamerických indiánů, kteří ji používají k energetické očistě prostorů. Sama ji k těmto účelům ráda využívám.


Co je tedy hlavní vize White Sage?

Mým cílem je vést značku s osobním přístupem, která bude milá, opravdová, s etickým a ekologickým přesahem. Je pro mě důležité, aby vynikala kvalitou látek a precizními střihy. Velmi mi záleží na kvalitě materiálů, ze kterých naše oděvy šijeme. Proto pečlivě vybíráme dodavatele látek a ověřujeme si, že výroba textilií je ohleduplná k přírodě i člověku. Vše podléhá GOTS standardům. Global Organic Textile Standard je nejpřísnější mezinárodně platná biotextilní certifikace. Garantuje ekologickou čistotu jak výroby textilií, tak i konečného výrobku, čímž chrání životní prostředí, zdraví lidí pracujících v provozech a v neposlední řadě také uživatelů biotextilu. Chci ukázat, že když chcete nosit udržitelnou módu z ekologických přírodních materiálů, nemusí to znamenat, že se navlečete do pytle. Můžete se obléknout tak, abyste se cítila pohodlně, ale zároveň také sebevědomě, žensky. Za necelý měsíc budu uvádět podzimní kolekci, kde se opět držím přírodních barev odvíjejících se od použitých materiálů, jako je bio bavlna a konopí. Výhodou je vzájemná kombinovatelnost jednotlivých modelů s možnost vrstvení. Věnuji se také kolekci pro děti, která by měla být hotova příští rok na jaře, protože právě u nich je nesmírně důležité přemýšlet nad kvalitou textilií.


Plno lidí ale odrazuje, že taková móda je dražší.

To sice v prvotní investici ano, ale pokud si koupíme oblečení, které s námi zažije více než pár vyprání, jeho cena se každým novým nošením rozmělní. To si kolikrát neuvědomujeme. Zaplatíme například za tričko pár korun, a proto nám ho není líto po chvíli nošení vyhodit. Dražší a kvalitní oblečení je dlouhodobá investice. Navíc si k němu takto vytvoříme nějaké pouto a nepotřebujeme mít plné skříně, nýbrž pár kvalitních modelů, které nám skvěle padnou. Dříve jsme si nechávali podrazit boty u ševce, ale dnes boty po jedné sezoně vyhazujeme. To má samozřejmě dopad jak na naši peněženku, tak také na naši planetu.


Zvířatům a přírodě pomáháte opravdu aktivně. Jak?

Zvířata a příroda ke mně neodmyslitelně patří. Když jsem oslovena k nějakému projektu na podporu psích útulků, zákaz kožešinových farem, exotických zvířat v cirkusech či klecového chovu slepic, s pomocí neváhám. Nedávno jsme si přivezli deset slepiček z klecového chovu, které si u nás pomalinku zvykají na nový a hodnotnější život. Spolupracuji s organizací OBRAZ (obránci zvířat), kterým se podařilo již mnoho dobrého, s Cirkusem bez zvířat a s manželem jsme členové Asociace společenské odpovědnosti, která řeší širokou škálu problémů od vody, fair trade, veganství až po uhlíkovou stopu.


Tak vy už jste vdaná? Myslela jsem, že se na svatbu teprve připravujete.

Ano, jsem vdaná a opravdu šťastná, že kolem naší svatby nevznikl žádný bulvární rozruch. Bylo pro mě velmi důležité vše si užít v soukromí s rodinou a přáteli. Svatba je pro mě velmi osobní a intimní chvíle.


A jak jste si to užili?

Nádherně! Měli jsme překrásnou svatbu podle našich představ. Čistou, upřímnou, jen s rodinou a nejbližšími přáteli… No, i tak nás tam bylo dost. (smích) Naše ekologické smýšlení se projevilo také na svatbě a snažili jsem se ničím neplýtvat. Neměli jsme žádné řezané květiny a umělé materiály, ale zato všude kolem tolik lásky! S Erichem sdílíme stejné hodnoty, což je důležité. Navíc si spolu užíváme plno legrace, což je dobrý předpoklad pro dlouhý společný čas.


Vy nemáte ráda řezané květiny?

Samozřejmě mi kytička při divadelní premiéře udělá radost, ale sama si řezané květiny nekupuju. Mnohem raději si nasbírám kytici venku. Miluju suché traviny, luční kvítí, všemožné větvičky a listí. Mám z toho daleko větší radost a jako bonus krásnou procházku.


Jak jste přišli ke statku, o kterém mluvíte a kde hospodaříte?

Je to rodinný statek mého muže, o který se Erich stará. Pro mě to krásně vyvažuje mou práci ve městě. Jsem venku v přírodě daleko šťastnější. I když vlastně záliba v zahradničení přišla až s věkem. Teď je pro mě obrovský odpočinek pracovat s hlínou, pozorovat měnící se roční období. Je to legrační, protože taková jsem nikdy nebyla.


Jste také bylinkářka?

No jejej, ale sbírám divoké volně rostoucích byliny. Mám za sebou také bylinkářský kurz a snažím se rozeznávat i méně známé druhy našich prababiček. Už jich mám nasušeno opravdu hodně. Prvotně se totiž snažím vše léčit přírodní cestou. Navíc mám ohromnou radost, když mohu v zimě vařit čaje ze svých zásob.


Které bylinky máte ráda?

Teď jsem začala sbírat bršlici kozí nohu. Dělala jsem si z ní i homeopatika na takové ženské potíže. Pak mám moc ráda žabinec, který jsem si sbírala na jaře do salátů. Pak meduňku, mateřídoušku, černý bez a teď jsem si usušila chrpu. Sbírám také pampelišku, kterou se snažím zpracovávat celou.


A jak odpočíváte?

Začalo mě bavit vařit, což ke mně opravdu dříve nešlo. (smích) Moc ráda čtu. Naše domácí knihovna už praská ve švech a já si každou chvíli zapíšu nový titul, který si musím pořídit. Pak to dopadá tak, že mám rozečtených najednou i pět knih. Ale nejlepší lék na veškeré chmury je náš zlatý retrívr Sunny a společný čas s manželem.


Text: Kateřina Grimmová, foto: Adela Bellini



Další informace najdete v říjnovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět