Závislé pití je rituál

Češi jsou k alkoholu velmi tolerantní. Proč tomu tak je? Jedním z důvodů je fakt, že alkohol uvolňuje napětí a navozuje příjemné pocity. Proto po něm často saháme ve chvíli, kdy se potřebujeme odreagovat. Náladu nám zlepší i při nejrůznějších oslavách a posezeních s přáteli, jichž bývá zcela samozřejmou součástí. Kdy se ale neškodné pití mění v závislost? Za to, že se po požití alkoholu cítíme dobře, mohou hormony. Alkohol totiž zvyšuje produkci endorfinů v mozku. A endorfin se, jak známo, označuje za hormon štěstí. Jakmile se do mozku uvolní, pocítí člověk dobrou náladu a na starosti zapomíná. Alkohol, podobně jako některé další látky, má ale i jednu nepříjemnou vlastnost – totiž, že na něj vzniká tzv. tolerance. „To zjednodušeně řečeno znamená, že pokud pijeme pravidelně nebo častěji, naše tělo si na určitou dávku alkoholu zvykne. Pokud tedy chceme dosáhnout stejného účinku, musíme dávku alkoholu zvýšit. Proto nám, abych se dostali do nálady, už nestačí jedno pivo, ale musíme si dát dvě, tři, sedm či deset. Pak už nám ale nestačí ani to pivo a potřebujeme sáhnout po něčem ostřejším,“ upozorňuje PhDr. Martin Huk z Psychoterapie Anděl, který zároveň dodává, že pokud se jedinec „propije“ takhle daleko, původně uvolňující účinky alkoholu se vytratí a alkohol začne u člověka naopak vyvolávat depresivní a úzkostné stavy.


Lidé hledají pomoc pozdě

I statistiky dokazují, že Češi jsou v pití alkoholu velmi zdatní. Na vině je mimo jiné i to, že alkohol je u nás na rozdíl od jiných zemí poměrně levný. Smutným faktem je také to, že k alkoholu se u nás snadno dostávají i teenageři. Není proto divu, že má problémy se závislostí kolem 20 procent populace, ročně umírá v důsledku konzumace alkoholu asi 6500 lidí. Poměrně velká tolerance alkoholu ve společnosti vede podle PhDr. Martina Huka k alarmujícímu fenoménu: „Jedinec se musí propít až do posledního stadia závislosti, aby si řekl o pomoc. Je velký nepoměr mezi ranou, víceméně informativní, tedy i krátkodobou péčí, a léčebnou dlouhodobou péčí. Jinými slovy: klient prostě nepřijde včas, a to je škoda,“ říká zkušený terapeut.


Pozor na pravidelný scénář

Možná si řeknete, že ty dvě sklenky vína, resp. jedno dvě piva denně máte pod kontrolou. Jenže problémem se může stát i z našeho pohledu střídmé pití. Podle Martina Huka totiž velikost dávky nehraje příliš velkou roli. „Pokud vyhledávám alkohol pro jeho uvolňující antidepresivní účinky, je to z dlouhodobého hlediska nebezpečné vždy. Ono nebezpečí tkví ve zvyku, ve scénáři, který se opakováním vytvoří. Pokaždé, když se spojí dohromady na jedné straně účinek alkoholu a na druhé straně stresová či konfliktní situace, a periodicky se to opakuje, vytvoří se závislostní scénář a je zaděláno na problém,“ upozorňuje. A riziko se ještě zvýší, pokud jde o jediný úlevový scénář, tedy je-li to jen a právě alkohol, co nám v životě dělá potěšení. Z tohoto scénáře není jednoduché se později vyvázat.


Šest kritérií závislosti

Mezinárodní klasifikace nemocí definuje šest diagnostických kritérií závislosti. Pokud jsou přítomna alespoň tři z nich, hovoří se o syndromu závislosti. Za prvé jde o silnou touhu, tedy o nutkání požívat alkohol, dále o zhoršenou schopnost sebeovládání v souvislosti s konzumací alkoholu, například když člověk pije v neadekvátních situacích. Třetím kritériem je zvýšená tolerance alkoholu a dalším přítomnost odvykacího stavu neboli tzv. absťáku v situaci, kdy alkohol vysadím. Na pátém místě jsou sociální dopady, kdy člověk začne zanedbávat své zájmy, povinnosti a koníčky a přichází o vztahy, případně o majetek v souvislosti s pitím alkoholu. Posledním kritériem je pokračování v užívání alkoholu i přes důkazy o zdravotní škodlivosti, například ve chvíli, kdy má člověk špatné jaterní či jiné zdravotní testy nebo třeba užívá antibiotika, a přesto si alkohol nedokáže odpustit.


Týká se to celé rodiny

S lidmi, kteří si dovedou přiznat, že mají s alkoholem problém, Martin Huk jako specialista na závislosti ve své ordinaci pracuje. Podotýká, že uzdravení není možné bez osobní touhy po změně. „Závislost je velmi komplexní záležitost. Zasahuje celou osobnost člověka včetně vztahů a dalších sociálních kontextů. Mám dobrou zkušenost s tím, když klient v terapii začne vnímat závislost v širších kontextech svého života. Naopak velmi špatnou zkušenost mám s tím, když klient nebo jeho blízcí vnímají závislost jako selhání vůle, byť to k tomu svádí,“ vysvětluje psychoterapeut, podle kterého je vůbec nejtěžší motivovat rodinné příslušníky klienta, aby se léčili taky, přestože oni problém s alkoholem nemají. „Je to paradox, ale opakovaně se ukazuje, že závislý není jenom klient, nýbrž celý vztahový systém – partnerský vztah nebo rodina. Proto je potřeba léčit celý systém, párová nebo rodinná terapie je při léčbě velmi efektivní,“ upozorňuje.


Zkouška ohněm

Pokud se klient chce závislosti na alkoholu skutečně zbavit a má podporu celé rodiny, nebývá pro něj problém absolvovat léčbu. „Ale opravdová zkouška na něj čeká až po návratu do vztahového systému, v němž začal pít a stal se závislým. První, čemu jej rodinní příslušníci nevědomě vystaví, je zkouška ohněm, zda je tzv. dobře vyléčený. Alkohol představuje jednoduché řešení, a proto je velmi jednoduché se k němu vrátit. Mí klienti mi opakovaně sdělují, že daleko nejdůležitější pro ně byla následná péče po léčbě. Jde většinou o dlouhodobou individuální terapii nebo účast v doléčovací skupině,“ podotýká PhDr. Martin Huk.


Léčba pomáhá ve změně smýšlení

I když to tak na první pohled nevypadá, vyřadit alkohol ze života není tak těžké. „Těžší je vzdát se představ a konceptů mysli, že alkohol potřebujeme. Naše tělo ho totiž k ničemu nepotřebuje. Ani závislý jedinec poté, co odžije odvykací stav, alkohol nepotřebuje. To, co jej vrací do kolotoče pití a závislosti, jsou zvyky a představy. Závislé pití alkoholu je ritualizovaná záležitost, zacyklení. Léčba a terapie pomáhá právě v této oblasti. Pomáhá získat náhled, že závislost už není potřeba. Pomáhá ve změně smýšlení. Jakmile to jednou člověk pochopí a stane se to jeho záměrem, najednou to jde,“ líčí Martin Huk a připomíná, že jde o cestu zdlouhavou, která se obvykle neobejde bez pádů. „Výhodou ale je, že se člověk nezadržitelně stane pánem svého života. Vědomě se rozhoduje. A to je velmi radostná záležitost – jak pro klienta, tak pro terapeuta. Má to ovšem jedno velké ale – rozhodnutí ke změně. To je alfa a omega,“ uzavírá PhDr. Martin Huk z Psychoterapie Anděl.


Text: Andrea Skalická, foto: Shutterstock a archiv redakce

Zeptali jsme se za vás
Co dělá nadměrné a dlouhodobé pití alkoholu s naším tělem? Může se díky pití rozvinout některá z nemocí duše?

V diagnostice rozlišujeme zdravotní a sociální dopady dlouhodobého užívání alkoholu. Zdravotních důsledků je celá řada, somatických i duševních. Dlouhodobé užívání alkoholu má negativní dopady na orgány trávicího systému, kardiovaskulární systém, poškozuje játra. Souvislosti s alkoholem se objevují i u nádorových onemocnění. Je třeba zmínit i fetální alkoholový syndrom, který se objevuje u kojenců, jejichž matky v těhotenství zneužívaly alkohol. Co se týká duševních nemocí, je za problém považován syndrom závislosti, alkoholová demence, poruchy nálady.
Odpovídá PhDr. Martin Huk, psychoterapeut z Psychoterapie Anděl (www.psychoterapie-andel.cz)


Ženy jsou k poškození alkoholem náchylnější než muži. Je to dáno jejich odchylnou enzymatickou výbavou, genetickými faktory, ale i nižší hmotností. Podle klinických údajů se u mužů rozvíjí cirhóza jater až po 10–20 letech při pití více než 130 g alkoholu denně, zatímco u žen byla jaterní cirhóza zjišťována už po pěti letech při denní dávce asi 50 g alkoholu.





Další informace najdete v lednovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět