Pijí krev našim dětem!

Nepodléhejte panice, když vaše dítě přinese ze školy vši. Dokonce i dnes jde o víceméně běžný problém. Navíc je po ruce rychlá pomoc v podobě chemie.

Zavšivení neboli pedikulózu zjistí lékař většinou náhodou, když vyšetřuje pacienta kvůli jinému problému. A tak se do statistik epidemiologů dostanou právě jen tyto případy. Podle lékařů se ale zavšivení vyskytuje mnohem častěji, než zaznamenají hygienické stanice. Objevíte-li ve vlasech svého dítěte vši, nepodléhejte panice, nejedná se totiž o nemoc. Upozorněte ale co nejdříve své okolí, aby se vši nešířily dál. Zdravotní komplikace spojené s napadením těmito parazity se objevují jen výjimečně a jen tehdy, když si děti kvůli silnému svědění rozškrábou kůži na hlavě a špinavými prsty si pak do těchto míst zanesou infekci.

Výkonná veš
Veš dětská, latinsky Pediculus capitis, se vyskytuje především ve vlasech dětí, může však napadat všechny věkové kategorie. Na rozdíl od vši šatní, která se vyskytuje v místech s nízkou osobní hygienou, se veš dětská šíří ve všech sociálních vrstvách obyvatelstva, v rozvojových i vyspělých státech celého světa, bez ohledu na podmínky a úroveň hygieny, v níž lidé žijí. Vývoj vši od nakladení vajíčka po dospělého jedince trvá zhruba třicet dní. Vajíčka zvaná hnidy jsou pevně přisedlá u vlasových kořínků. Z nich se postupně vyvinou larvy, které zcela dospějí za sedmnáct až pětadvacet dní. Dospělá veš žije třicet dní a denně klade vajíčka. Nepříjemný parazit se zvláště ve školním kolektivu šíří velmi rychle, snadno se totiž přenáší z nositele na nositele. Děti si spolu hrají, vzájemně se dotýkají, podávají si hračky a nezřídka si také vyměňují části oblečení a zkoušejí si navzájem své čepice. To je ideální příležitost pro vši. Pokud se ve školce nebo škole objeví, je třeba udělat preventivní prohlídku u všech dětí a okamžitě jim prohlédnout hlavu.

Nepřenáší nemoci
Veš dětská nepřenáší žádné nemoci. Způsobuje ale velmi nepříjemné svědění ve vlasaté části hlavy. Děti napadené tímto parazitem jsou unavené, nevyspalé a neklidné. Mnoho z nich si zpočátku ani neuvědomuje, že má vši, zejména v prvních několika týdnech po napadení. Nález vší u vlastních dětí vyvolává u některých rodičů šok a stud a snahu co nejdříve své dítě odvšivit, aniž by informovali učitelku nebo ostatní děti, natož dětského lékaře. Napadené dítě se cítí frustrováno a vyřazeno ze společnosti spolužáků a kamarádů.

Šampony a spreje
Možná si ještě pamatujete, jak se vši hubily za časů našich babiček. Postižený byl ostříhán dohola a hlavu mu natřeli petrolejem. Potom ji obalili hadrem, aby se vši pěkně udusily. Nešťastník byl tak vystaven posměchu celého okolí. To ovšem bylo ještě v době, kdy neexistovaly jiné prostředky na hubení vší. Prvními moderními insekticidy, s velkým úspěchem používanými proti vším, byly DDT a přírodní pyrethum, které se začaly vyrábět v roce 1945 ve Velké Británii a dalších zemích. U nás se DDT používalo od roku 1949, koncentrát pod názvem Nerakain se vyráběl až do roku 1984. Po smísení s vodou se emulze nanesla na vlasy a nechala působit dvanáct hodin. V roce 1978 se začaly i u nás vyrábět moderní odvšivovací přípravky, například insekticidní šampon Orthosan B 45, a o pár let později mokrý sprej Diffusil H. Oba tyto přípravky obsahovaly permethrin a byly na trhu až do roku 1991. V té době se ale začal zvyšovat počet hlášených pedikulóz a začaly se objevovat informace o tom, že přípravky přestávají být účinné. Proto byly vyvinuty nové generace odvšivovacích prostředků, které obsahují organofosfáty, například šampon Orthosan H, mokré spreje s názvy Diffusil H 92 P a Diffusil H 92 M. Na trh byly uvedeny už v roce 1992. Výskyt zavšivení se poté prudce snížil.

Dokončení článku naleznete v tištěné verzi dubnového Zdraví.

Marta DRAHORÁDOVÁ
 Zpět