Vzhledem k tomu, že jde o holky, prožívám jejich pubertální období asi v jemnějších barvách, než bych je zažíval s kluky. Pravda, dívky jsou trošku horkokrevné a temperamentní, čemuž se nelze divit, jelikož po mně zdědily krev bulharskou a po manželce polohoralskou. Jsou tvrdohlavé, takže jiskření mezi nimi a námi propuká jedenkrát až pětkrát za den.

Naše dvojčata jsou dvouvaječná, ale jsou si velice podobná. Jemné rozdíly v jejich chování se ovšem najdou! Emotivnější a kreativnější je Viola, která se narodila o tři minuty dříve než Sandra. Ta je zase urputnější. Obě jsou v tomto období velice tvrdohlavé, urážlivé a dost hašteřivé. Trochu jižanské jsou v tom, že si s mnoha věcmi nelámou hlavu, těžkosti si nepřipouštějí. Když si ovšem ušpiní sukni, tak to je trauma na dva dny. Ale nějaká špatná známka ve škole, poznámka spolužáků nebo hádka, to je záležitost na čtyřicet vteřin.

Měl jsem poměrně těžké dětství, ne vlastním přičiněním, ale to už je osud. Musel jsem být pro okolí hrozné dítě, strašlivý a nechutný puberťák. Nic jsem nejedl, nic jsem nechtěl, co bylo plus, bylo pro mne minus. Divím se, že jsem v mládí neutrpěl vážnější zranění z pedagogických důvodů.

Faktem je, že všichni teenageři mají jeden společný cíl, a to je etablovat se v očích okolí jako dospělejší člověk, než sami v tu chvíli jsou. Cesta přeměny dítěte ve skoro dospělého člověka je zajímavá. Já jsem byl v pubertě zabejčenej a v negaci, ale dnešní mladí se narodili do jiné doby, jsou vnímavější a hodně otevření. V tomto věku se každý opájí hudbou, rytmem, rychlostí. Ale myslím si, že dnešní mladí lidé mají jiný vztah k přírodě, ke zvířatům, mají hlubší znalosti i vyhraněnější postoj k tomu, co je zadarmo a co není. Vidím rozdíl i v hodnotách, které vyznávají. Pro nás tehdy peníze tolik neznamenaly, ale oni si už jejich hodnotu uvědomují. Člověk s dětmi mnohé pochopí. Musím říci, že se svými holčičkami prožívám takovou svou druhou pubertu a jako takový se jim obdivuji.